Komínové systémy

Komín je obvykle svislá stavba (či konstrukce) sloužící obvykle pro odvod spalin.

Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru. Kolem 15. století se pak objevují komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř  zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožárních předpisů přecházelo na komíny zděné. Jejich průduchy už byly svedeny až k zemi a využívaly tak k odvodu kouře umělého tahu.


 

Funkce komínu

Komín je v největší míře využíván k odvádění spalin z objektů. Napojují se tedy na něj kamna, pece, krby nebo kotle, u kterých funguje jako jednoduché vzduchové čerpadlo, zajišťující odvod spalin z topeniště. Horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než vzduch okolo, stoupají proto komínem vzhůru a na jejich místo je nasáván čerstvý vzduch. Tlaku, který žene vzduch komínem, se říká tah komína. Tah komína je závislý na jeho výšce a poměru vnitřního průměru k objemu spalin. Proto jsou v průmyslových provozech stavěny vysoké komíny.

Výška komínové hlavy (nadstřešní část komína) je definována státní normou. Platí, že komín do dvou metrů od hřebene střechy musí přesahovat tečnu vedenou hřebenem střechy o 650 mm.

Při připojování spotřebičů s vyšší teplotou spalin je důležité dilatačně oddělit kovový kouřovod od keramického hrdla sopouchu tak, aby spoj těsnil, avšak aby zároveň eliminoval rozdílné rozměrové změny obou materiálů při změnách teploty, toho lze docílit napojovacími adaptéry.

Komín může také sloužit jako součást ventilace budovy. Tah je vyvozován vzduchem ohřátým uvnitř budovy.

V případě, že je nemožné stavět vysoký komín nebo má komín odvádět studené plyny, jsou montována zařízení pro umělý tah. Příkladem může být dyšna parních lokomotiv nebo ventilátor.

Základní části komínu

  • komínový průduch – průchozí část komínu, může mít čtvercový, obdélníkový či kruhový průřez
  • komínový plášť – vnější vrstva komínu
  • sopouch – trouba propojující spotřebič s komínem
  • vymetací prostor – zřizuje se na půdách jestliže nelze vymetat komín z lávky na střeše
  • vybírací otvor – zřizuje se v nejnižší části komína (z pravidla ve sklepě apod.), slouží k vybírání popílku a sazí
  • komínová hlava – poslední část komínu nad střechou
  • půdice

Vložkování komínů

Každý komín má svoji životnost. Pokud komínový průduch z jakýchkoli důvodů neodpovídá platným předpisům, přestavba komínu je nevyhnutelná. Rekonstrukce komínů pomocí vložkování je šetrný způsob, jak lze prodloužit životnost každého komínu. Často předchází vložkování i frézování komína. Děje se tak proto, že průduch komína je nutné zvětšit. Následné kvalitní vložkování pomocí vyhovujících a bezpečných materiálů zajistí dobrý tah při jakémkoliv druhu paliva, odolnost vůči nasákavosti a vlhkosti, čisté ovzduší bez kouřového zápachu spalin v domě a také bezpečné připojení moderního spotřebiče.